O Ústavu vodního hospodářství krajiny

• pro tyto studijní programy ústav zabezpečuje výuku v povinných předmětech a předmětech povinně volitelných, tj. bakalářský studijní program "Stavební inženýrství" s prezenční formou studia 4 roky,
• navazující magisterský studijní program "Stavební inženýrství" s prezenční formou výuky - obor "Vodní hospodářství a vodní stavby",
• doktorský studijní program s prezenční formou studia,
• doktorský studijní program s kombinovanou formou studia.

Mezi povinné předměty v bakalářském programu patří: Vodohospodářské stavby, Hydrologie, Nádrže a vodohospodářské soustavy, Vodní hospodářství krajiny I a II, Hydropedologie, Projekt vodní hospodářství krajiny a Bakalářský seminář. Mezi povinně volitelné předměty v bakalářském programu patří Meteorologie a klimatologie, Rybníky a účelové nádrže, Pozemkové úpravy.

V navazujícím magisterském studijním programu Ústav vodního hospodářství krajiny zajišťuje výuku následujících povinných předmětů: Vybrané statě z vodního hospodářství krajiny, Vodohospodářská legislativa, Úpravy odtokových poměrů a Geografické informační systémy. K povinně volitelným předmětům patří Řízení vodohospodářských soustav, Revitalizace a stabilita krajiny a Přírodní způsoby čištění vod.

V doktorském studijním programu se jedná o povinně volitelné předměty Hydrologie, Hydropedologie, Meteorologie a klimatologie, Řízení odtoku vody z povodí, Krajinné inženýrství a hydromeliorace, Metody umělé inteligence ve vodním hospodářství, Využití GIS ve vodním hospodářství. Kromě toho Ústav vodního hospodářství krajiny zajišťuje výuku dalších předmětů na jiných oborech: Nauka o krajině, Ekologické inženýrství a Aplikovaná ekologie.

Ústav vodního hospodářství krajiny (dále také ÚVHK) navazuje ve výuce, vědě a výzkumu na tradice původního Ústavu meliorací a pozdější Katedry hydromeliorací, které od svého vzniku byly trvalou součástí naší vysoké školy.

Ústav meliorací byl založen v roce 1911 na studijním oboru kulturního inženýrství tehdejší České vysoké školy technické v Brně. Výuka hydromelioračních předmětů však byla zahájena již v roce 1909. Spojením Ústavu meliorací s Ústavem zemědělství a lesnictví v roce 1950 vznikla Katedra hydromeliorací. V roce 1961 byla dokončena výstavba hydromeliorační laboratoře v Brně-Kníničkách, která umožňovala experimentální výzkum a přispívala ke zkvalitnění výuky hydromelioračních předmětů. Od školního roku 1979/1980 byl ustaven studijní obor "Vodní hospodářství a vodní stavby", zahrnující i výuku hydromeliorací. V roce 1991 byl změněn název Katedry hydromeliorací na Ústav vodního hospodářství krajiny. Součástí ústavu je Kabinet životního prostředí, založený v roce 1970 a statutárně potvrzený Vědeckou radou Fakulty stavební v roce 1989.

V průběhu roku 1994 ústav přesídlil z budovy na ulici Veslařská do budovy Žižkova 17 (součást areálu Fakulty stavební Veveří 95), kde v získaných prostorách vybudoval tři počítačové učebny a 4 laboratoře, potřebné pro výzkum a výuku. V roce 1995 převzal a modernizoval Meteorologickou stanici, založenou v roce 1911 a umístěnou na terase 6. podlaží hlavní budovy Fakulty stavební na ulici Veveří č. 95.

Prvním přednostou ústavu byl v letech 1911 - 1932 prof. Ing. Vincenc Hlavinka, který přešel do Brna z Lesnické akademie v Záhřebu. Po něm vedl ústav prof. Ing. Dr. Karel Jůva, DrSc. Po vzniku Katedry hydromeliorací v roce 1950 byla tato katedra postupně vedena prof. K. Jůvou (1950 - 1960), prof. Ing. Dr. Janem Cablíkem, DrSc. (1960 - 1972), doc. Ing. Františkem Tomanem, CSc. (1972 - 1975), doc. Ing. Miroslavem Sommerem, CSc. (1975 - 1981) a prof. Ing. Janem Šálkem, CSc. (1981 - 1991). Po transformaci Katedry hydromeliorací na Ústav vodního hospodářství krajiny byl jeho vedoucím jmenován doc. Ing. Klaudius Kasprzak, CSc. (1991 - 1994), později doc. Ing. Miloš Starý, CSc. (1994 - 1997), kterého vystřídal doc. Ing. Svatopluk Korsuň, CSc. (1997 - 2000) a Ing. Rudolf Milerski, CSc. (2000 - 2003). V období (2003-2020) byl vedoucím ústavu prof. Ing. Miloš Starý, CSc. Od roku 2020 je vedoucím ústavu doc. Ing. Daniel Marton, Ph.D. (2020-doposud).

Zakladatel ústavu prof. V Hlavinka a zejména jeho pokračovatel prof. K. Jůva věnovali pozornost především vytvoření pevné linie zaměření ústavu na problematiku kulturního inženýrství. S tímto cílem vytvořili soubor základních učebnic všech hlavních disciplín tohoto zaměření. Současně se věnovali i vědecké, odborné a konzultační činnosti. K významnému rozšíření vědeckých aktivit ústavu došlo v padesátých letech, kdy prof. J. Cablík rozvinul studium erozních jevů a možností širokého uplatnění malých vodních nádrží v krajině. Následovaly aktivity doc. K. Kasprzaka ve sféře výzkumu kryologických jevů v půdách, doc. S. Vališe v oblasti meteorologie a ochrany ovzduší a doc. J. Rýznara v problematice odvodňovacích technologií. V posledních letech došlo pod vlivem prof. M. Starého k dalšímu rozšíření vědeckovýzkumných aktivit ve sféře operativního řízení s využitím metod umělé inteligence. Pod vedením prof. Dumbrovského došlo k dalšímu rozšíření o problematiku využití GIS v krajinném inženýrství a kvantifikaci a eliminaci nepříznivých důsledků povrchového odtoku v povodí. Dalšími obory, které jsou uplatňovány nejen ve výuce ale i ve výzkumu, jsou hydropedologie, přírodní způsoby čištění vod, pozemkové úpravy, erozní a odtokové poměry, povrchový odtok vody z povodí, měření projevů vodní eroze jak v ploše tak v drahách soustředěného povrchového odtoku, optimalizace integrované ochrany krajinných území aj.

Projekty na ÚVHK

V současné době je ÚVHK zapojen do mezinárodních projektů SEDECO v rámci programu Interreg V-A Rakousko-Česká republika 2014–2020 a AdaptaN II v rámci programu Bergen SFŽP ČR a Norských fondů, národních projektů TAČR – Epsilon, NAZV – Země – MZe, do projektů MPO, MŠMT, OPVK a dalších projektů řešených v rámci interních specifických výzkumů. Mezi ukončené projekty, kterých se ÚVHK zúčastnil, patří mezinárodní projekty ILUP v rámci iniciativního programu EU INTERREG IIIB – CADSES, AdaptaN v rámci programu EHP a Norských fondů 2009–2014, Vodohospodářské řešení vodní nádrže Bawanur (Irák), projekt Excelence II. – Excelentní mladí vědci na VUT v Brně – ESF ČR a EU, národní projekty NAZV – KUS – MZe a TAČR a další.